Další dávka mojí Av-práce xD

17. února 2017 v 10:33 | Peggy Tail
Nebojte se článek rozbalit, je to slušnej balíček xD Jinak všechno najdete na mém Pinterestu :)
 

Avril Lavigne Ft. Her Fans

11. února 2017 v 18:21 | Peggy Tail
Moje další video :)


 


Green Day v Praze 2017 – 10 nejkrásnějších momentů.

23. ledna 2017 v 21:42 | Peggy Tail
Úvodní poznámka: Vyloveno z paměti, nedodržuji zcela přesně časovou posloupnost událostí. Jde o pohled běžného diváka a průměrného příznivce kapely. Napsáno od srdce.


Nejdřív jsem byla líná cokoli psát, ale po přečtení něčeho, co si říká "recenze", mi to nedalo. Nevím, kde byl pan Jaroslav Špulák
22. 1. 2017 v 8 večer, ale na koncertě Green Day zcela určitě nebyl.
Taky netuším, proč tuto legendární kapelu umístili do Tipsport Arény. Tito draci by si hravě poradili s fotbalovým stadionem. Bylo vyprodáno během několika hodin půl roku dopředu. Do arény se tak vmáčklo asi 13 000 šťastlivců.

Předkapela The Interrupters hezky rozehřála čekající fanoušky mezitím, co se hala zaplňovala. Zahrála asi 7 skladeb a sklidila úspěch i nadšení.
Po odchodu předkapely zaznělo ještě pár reprodukovaných rockových klasik a Green Day přišel uvést růžový plyšový králíček naznačující, ať mu políbíme zadek. Pak se setmělo a show začala prvním bodem.

1. Když Green Day odstartovali setlist peckou Know Your Enemy.
Celá aréna zajásala a na Billieho rozkaz si stoupla. Do konce koncertu už si nikdo nesedl. Následovaly písně z nového alba Revolution Radio - Bang Bang a stejnojmenná Revolution Radio. Dále na programu ten večer nechyběly pecky jako Holiday, Boulevard Of Broken Dreams, Basket Case, We Are Waiting, St. Jimmy, She, Jesus Of Suburbia, American Idiot, When I Come Around nebo Good Riddance. Pravda, nehráli všechny rádiové hity, ale tím spíš jim zbyl prostor pro představení nového alba. Tato dvou a půl hodinová show, což jak fanoušci vědí, je na Green Day takový průměr, byla opravdu nezapomenutelná.

Pokud zíraš do mobilu, stačí kliknout na obrázek videa.

2. Když Billie postupně vyzval dva fanoušky, aby si s ním zazpívali na pódiu.
"Kdo zná slova? Ty? Přísaháš, že je znáš?"
Oba kluci, kteří se během koncertu vedle frontmana postavili, je znali dokonale a byli skvělí. Málem jsem nepoznala, jestli zpívají oni nebo Billie. Nakonec s rozběhem skočili do davu a doufám, že se i bezpečně dostali na zem.


3. Když celá hala jako jeden muž odzpívala Boulevard Of Broken Dreams.

I walk a lonely road
the only one that
I have ever known


Myslím, že to bylo poprvé, co ten večer řekl Billie česky "děkuji."

4. Když lidé křičeli na povel. Billiemu stačilo ukazovat prstem.
Doslova cokoli, co zpěvák vykřikl, bylo sborově zopakováno. V jednu chvíli dokonce jen tak stál a ukazoval nalevo, doprostřed a napravo a kam ukázal, tam se bořila střecha. Takhle se asi minutu náramně bavil, než zase česky poděkoval a spustil další skladbu.

5. Když Billie vytáhl na pódium fanynku a nechal jí hrát na kytaru, kterou si potom odnesla.
"Kdo umí hrát na kytaru? Chci tady toho nejlepšího kytaristu! Vlastně stačí, když bude umět dva tři akordy..."
Holčina s růžovými vlasy vyskočila na pódium a vrhla se Billiemu do náruče. Ten jí objal, vyzkoušel si její brýle a předal jí svou kytaru. Růžovovláska zvládla ty dva tři akordy opravdu dobře a dohrála s kapelou konec písně. Celá hala jí tleskala.
"Tu kytaru si můžeš nechat, já ti jí dávám."
Slečně chvíli trvalo, než to pochopila. Nedivím se, já bych asi štěstím omdlela.
- Oprava: Slečna prý na kytaru vůbec neuměla a akordy za ní odmačkal Billie, to jsem ze svého pohledu vůbec nepostřehla. Za info děkuji 'jirzu'.

6. Když kapela odpočívala, válejíc se na zemi, a publikum zpívalo za ně.
I showmani si někdy musí dáchnout. Ležící zpěvák začal pobrukovat skladby (I Can't Get No) Satisfaction od The Rolling Stones nebo Hey Jude od The Beatles a v tichu kapely si vychutnával náš zpěv. Krásný byl i jeho proslov a poděkování: " Rock'n'rollová muzika dokáže změnit svět. Já tomu věřím. Tohle je přesně to, o čem mluvím, tohle je spokojenost (Satisfaction), tohle je oslava, radost, láska."
Náš souhlas byl jasný.

7. Když se při punkových klasikách jako Basket Case nebo St. Jimmy (02:48) všichni zbláznili, div ze sebe nevytřásli duše.


8. Když bubeník předvedl ladný taneček a vyměnil si místo s Billiem.
Koncert nabídl spoustu vtipných a roztomilých okamžiků, a tohle byl jeden z nich. Tré si zazpíval, mezitím, co frontman mlátil do bicích. Basák Mike stál po většinu večera pevně na svém místě. Klasickou sestavu doplňovali tři doprovodní hudebníci.


9. Když si Praha vytleskala přídavek a na řadu přišel Americký Idiot.
"Praha."
Po celou dobu to zpěvák vyslovoval česky a já měla nejednou na krajíčku slzy štěstí. Kdyby každý večer byl jako tento, přijdu o hlas, nohy, ruce a jsem neskutečně šťastná.


10. Když se lidé loučili se slzami v očích a Billie zapomněl text.
Bylo úplně jedno, jestli zrovna zněl velký hit, nebo řadová píseň z alba. Sešli se zde věrní fanoušci, co znali text každé písně a ten, kdo neznal, si neodpustil aspoň to "na na na."
Kapela se rozloučila akustickou verzí staré známé písně Good Riddance a zbrusu novou Ordinary World, při níž Billiemu na chvíli vypadl text a další dokonalý moment byl na světě (horní video, 00:47).
"To je krásné, vypadá to jako hvězdy," komentoval světla našich mobilů.


Někdy mám pocit, že si lidé neuvědomují, jak jsou tyto zážitky vzácné. Jak někteří čekají roky a střádají peníze, aby viděli svou oblíbenou kapelu naživo. Některým se to nikdy nepodaří a vždycky o tom budou jenom snít. Budou si to přát pokaždé, když uvidí padat hvězdu. Co byste si v tomhle obyčejném světě přáli vy?

Víte, když tu byli Green Day naposledy, před šesti lety, chtěla jsem na ně hrozně jít, ale nemohla jsem. Kamarádka mi ale z toho koncertu dala aspoň papírek, jeden z těch, co na konci prší na diváky a oni v nich skáčou dojetím. Schovala jsem si ten papírek, mám ho dodnes.
Včera jsem si domů přinesla další, sama jsem ho zvedla ze země už téměř prázdné haly.


Green Day - Ordinary World


Kde najdu město zářících světel
v obyčejném světě?
Jak mohu nechat být zakopaný poklad
v obyčejném světě?

Dny se mění v roky
Je to tam, kde žiji, dokud nezemřu
Obyčejný svět

Co byste si přáli, kdybyste viděli padající hvězdu
v obyčejném světě?
Šel jsem až na konec Země a dál
v obyčejném světě

Zlato, já nemám moc
Ale to, co máme, je víc než dost
Obyčejný svět

Kde najdu město zářících světel
v obyčejném světě?
Jak mohu nechat být zakopaný poklad
v obyčejném světě?

Zlato, já nemám moc
Ale to, co máme, je víc než dost
Obyčejný svět

Kompletní

5. srpna 2016 v 23:59 | Peggy Tail
Moje fanfikce Assassin's Creed 3

Margareth seděla na posteli vedle ležícího Connora a výskala ho ve vlasech. Connor měl zavřené oči a překypoval blahem.
Pak Margareth vzala tenký pramínek jeho drsných černých vlasů a začala jej zaplétat.
"Měl bys nosit copánek," pronesla.
Ratonhnhaké:ton se široce usmál rty.
"Nosíval jsem ho," promluvil, aniž by otevřel oči.
"Vážně, kde?"
"Přesně tam, kde ho děláš." Margareth se usmála. "Měl jsem v něm zapletený červený provázek."
Zakřenila se, "drž". Podala mu konec pletence a lehce vyskočila z postele. Vrátila se s červenou nití a svázala copánek.
"A jsi zase Ratonhnhaké:ton se vším všudy."
Connor si totiž před 4 lety rituálně oholil hlavu a když mu vlasy dorostly, copánek neobnovil.
"Nebo jsi měl na hlavě ještě jiný blbosti?"
Otevřel oči. "Ne. Ale nesouhlasím s tvými slovy. Nejsem zase Ratonhnhaké:ton se vším všudy. Teď mám vše, teď se cítím kompletní."
Při posledních větě se posadil a zadíval se své milé do očí.

Odpověď

27. června 2016 v 13:38 | Peggy Tail
Moje fanfikce Assassin's Creed 3

Ratonhnhaké:ton seděl na skále opřený o strom v tureckém sedu a rozjímal se zavřenýma očima. V myšlenkách byl zpátky ve svém dětství. Dováděl s dětmi ve své vesnici, schovával se, učil se lovit, pomáhal s čím se dalo, běhal a hrál si. Byl svobodný. Mnohokrát se vracel domů k mámě celý umazaný a potlučený. Jeho maminka ho pokárala za rozívenost, ale nikdy na něj nekřičela. Ošetřila mu rány a objala ho. "Jsi můj syn," říkávala.
Ratonhnhaké:ton ucítil vlnu žalu při vzpomínce na její něhu. Proč to muselo trvat tak krátce? Přál si být aspoň na okamžik zase malý a nevinný. Mít někoho, kdo by k němu byl taky tak něžný. Někoho, před kým by se necítil, jakože selhal, pokud by udělal chybu. Někoho, kdo by ho objal a řekl: "Mám tě ráda takového jaký jsi. Se vším všudy. I s tvými chybami."
A tak Ratonhnhaké:ton pomyslně vyslovil přání: Chtěl bych někoho, kdo by mě miloval.
Vždycky věděl, že po tom touží, ale nikdy se to neodvážil vyslovit ani v mysli.
Zhluboka se nadechl, otevřel oči. Stála tam. Odpověď. Byl to blud, vidina. Zbláznil jsem se? Margaret stála na protější skále a upřeně se na něj dívala měkkým pohledem. Hned se zase rozplynula. Ratonhnhaké:tonovi se zamotala hlava. Co to sakra bylo? Věděl, že to byla odpověď, jen ho nenapadlo, že se stačí zeptat. Sám sebe. Margaret měla pravdu - stačí se zeptat.
Ale já jí nemůžu dát, co si zaslouží, sevřelo se mu srdce. Ublížil bych jí svou necitlivostí. Nechci jí ublížit, nemůžu, nesmím. Miluji jí.
A Connorovi konečně došlo, co k ní cítí.

Dotyk

12. června 2016 v 23:05 | Peggy Tail
Fanfikce AC3

"Ahoj, ahoj," řekla uspěchaně a honem se vrátila ke stolu a pokračovala v zuřivém psaní.
Connor přistoupil ke stolu z druhé strany a zvědavě si ji prohlédl s úsměvem na tváři. Vždycky, když na ni koukal, jeho oči zněžněly.
Nadechl se, "... Potřeboval bych-"
"Pššt! Mám básnický střevo."
Polovičnímu Irokézovi se roztáhl úsměv na tváři. Pomalu se k ní naklonil a nenápadně vdechl její vůni.
"Ma-" Připlácla mu ruku na pusu, aniž by vzhlédla nebo přestala psát.
Connor se ani nepohnul. Najednou měl její dlaň na rtech a chtěl ten moment prodloužit co nejvíc. Tak krásné to pro něj bylo.

Krása a stud

31. května 2016 v 23:51 | Peggy Tail
Moje fanfikce Assassin's Creed 3

Vyhoupl se na první větev.
"Ale já nedokážu šplhat po stromech," namítla jsem s úsměvem.
Otočil se ke mně, sundal si kápi, zadíval se mi do očí. Pak si na větvi dřepl a řekl: "Ty dokážeš cokoliv si zamaneš. Každý to dokáže. A ty tím spíš."
Jeho slova mě zahřála u srdce. Chtěla jsem se zeptat, proč si to myslí a on to vycítil.
"Proč? Podívej se do sebe, proto. Říkáš, že potřebuješ někoho, kdo stojí pevně jako skála, o koho se můžeš opřít, ale ty sama jsi jako strom. Tvoje kořeny jsou uchyceny pevně v zemi a žádná vichřice je nemůže vyvrátit. Navrch jsi křehká, citlivá, rozkvetlá a uvnitř jsi silná a veliká.
Říkáš, že nemáš žádný diplom, že by ses nikdy nebyla schopná naučit tolik informací, ale tvá slova a myšlenky mají větší hloubku, než všechny známé výroky učenců. Říkáš, že nic nedokážeš udělat bez chyby, ale všechno, co děláš, děláš srdcem a s velikou snahou, přes kterou žádné tvé chyby nevidím. Říkáš, že nejsi dost dobrá v žádném směru, že je tisíce lidí, co umí kreslit, zpívat, psát lépe než ty, ale já ještě nepotkal kreativnějšího člověka. Tvoříš vším, co děláš. Jakoukoliv akci vnímáš jako umění. Tvrdíš o sobě, že jsi parodie na krásu, že se necítíš jako žena, ale já nikdy nepotkal nikoho, kdo by byl, jako ty, krásný skrz na skrz, kdo by měl tolik ženského půvabu a lidské ušlechtilosti."
Jen jsem tak na něj zírala a brečela. Sklopila jsem hlavu a zase se mu podívala do očí. Byla jsem ochromená.
"A smrdíš," vypadlo z něj.
Vyprskla jsem smíchy.
"Smrdíš studem."
Zvážnila jsem.
"Cítím ho z tebe, vždycky když jsem s tebou. Cítím, jak omezuje tvoje činy, tvůj projev, tvoje slova a tvoje myšlenky. Já nevím, proč je ho v tobě tolik a chci to vědět. Troufale si odvážím tvrdit, že mnoho tvých strachů je převlečený stud."
Odmlčel se, otočil hlavu doprava směrem k zasněžené louce. Pak se na mě znovu podíval a dokončil svůj proslov: "Není nic, vůbec nic, za co by ses měla stydět."
A bylo to poprvé, co jsem nechtěla vyslovit: "Stydím se za to, že jsem."

Když to cítíte

2. dubna 2016 v 17:43 | Peggy Tail
Najednou si všiml Margareth sedící stranou na schodech. Pořádně na ni neviděl, ale nepřipadala mu v pořádku.
"Omluvíte mě na moment?" Řekl a obrátil se ke schodům.
"Margareth..." Opřel se o kolena, aby se k ní sklonil.
Ne, rozhodně nevypadala v pořádku. Oči měla plné marně potlačovaných slz a v nich úzkostný výraz. Objímala si břicho a pravou rukou ztuhle a křečovitě žmoulala své šaty na boku.
"Co se děje?"
"Mmm...nic."
"Margareth, vypadáš, jako když potlačuješ panický záchvat nebo, že ti někdo začaroval mysl."
Podívala se směrem k prostoru a viděla, jak už na ni několik lidí divně zírá. Zakryla si rukou tvář.
"Panebože, proč se mi to musí stát zrovna dneska?!"
"Co, co se ti stalo?" Snažil se z ní vytáhnout.
Po tváři jí stekly další slzy. "Mmm... víš jak jsme vedli ten rozhovor minulý týden?"
"Pamatuji si všechny naše rozhovory," řekl vážně.
"Zdálo se mi o něm," teď už se úplně rozbrečela, "a všechno se to najednou vrátilo."
Vydechl. "Pojď," položil ji něžně ruku na paži.
"Nemůžu se pohnout," zahuhňala.
Dal ji ruku pod bradu a zvedli ji hlavu. "Můžeš udělat cokoliv," díval se jí do očí.
Vzal jí za ruce a dovedl na balkon. Zavřel za nimi dveře a posadil je na lavičku.
"Tak a teď mi vyprávěj tvůj sen. Celý."
Znovu jí začali kanout slzy. "Seděla jsem v noci na chladné zemi a-" další plačtivý výlev "- měla jsem rozpárané břicho, vnitřnosti mi lezly ven, naříkala jsem a on tam najednou byl. Jen tak na mě koukal a řekl, že už mě nemá rád, otočil se a odešel. Křičela jsem na něj, že to nemůže udělat," Connorovi se stáhlo srdce při dalším vzlyku, "snažila jsem se mu vysvětlit, jak moc mě to bolí a - on dál odcházel. Nechal mě tam krvácet, bylo mu to jedno. Bylo mu to úplně jedno!"
Ztěžka se nadechl a zadržoval vlastní slzy.
"A když jsem se probudila, tak to bylo všechno zpátky. Všechen ten smutek, dokonce i strach. Ta bezmoc a strach, že budu umírat a ne jemu, ale všem to bude jedno. Nikdo si mě ani nevšimne." Zprudka, bolavě se nadechla. "A bude to hrozně bolet." Naposled vzlykla a pak už se jen nadechovala a vydechovala.
Connor se uvnitř třásl a nevěděl, co má říct nebo jak reagovat. Byl víc než chytrý, dobře si pamatoval, jak mu popisovala své sny. A v tomhle snu poznával snad všechny její traumata. Věděl, že ty vnitřnosti symbolizují operaci a nemoci, noc strach ze tmy a samotných snů, opuštění a lhostejnost pak nedoceněnost a pocit, že nic nemá cenu. A taky věděl, kdo je ten kluk. Nevěděl však, jak jí to říct. Jak jí vysvětlit, jak moc jí rozumí. Že chápe každé její slovo, každou myšlenku. Že to, co cítí ona, je to, co cítí on. Ratonhnhaké:ton ztratil hodně milovaných lidí a některé nadobro. Kolikrát se probudil z noční můry plné bezmoci. Kolikrát mu srdce sevřela bolest tak silná, že se mu dělalo mdlo.
Ale když byl s ní, věděl, že mu rozumí, a jeho největším přáním bylo, aby to věděla taky.

Happy Life

27. března 2016 v 21:34

Kam dál