Překlad článku pro Billboard z 18. října 2018

21. října 2018 v 0:10 | Peggy Tail
Ten článek není dobrý. Je tak zdlouhavý, napsaný velmi afektovaným způsobem, autorka očividně studovala žurnalistiku. O Avril jako o člověku očividně nic nevěděla. (Nehaním ji, nepíše "špatně", jen je tenhle článek místy otravný.) Některé výrazy jsem musela dlouho hledat, dokonce jsem i překládala výrazy z francouzštiny :D Nicméně, závěr už je lepší, ten se mi líbí. Přeložila jsem to jako výzvu, protože je to velký a důležitý článek - ten časopis je uměle významný a už je tomu dlouho, co o Avril takto psali. A taky jsem se těšila, až všem řeknu, jak hrozný ten článek (hlavně jeho první půlka) je! :D To byla velká motivace. Děkuji Envy (North), bez jejíž pomoci bych 3 odstavce ani mentálně nezpracovala, natož abych je přeložila.
Původní článek.

 

Green Day v Praze 2017 – 10 nejkrásnějších momentů.

23. ledna 2017 v 21:42 | Peggy Tail
Úvodní poznámka: Vyloveno z paměti, nedodržuji zcela přesně časovou posloupnost událostí. Jde o pohled běžného diváka a průměrného příznivce kapely. Napsáno od srdce.


Nejdřív jsem byla líná cokoli psát, ale po přečtení něčeho, co si říká "recenze", mi to nedalo. Nevím, kde byl pan Jaroslav Špulák
22. 1. 2017 v 8 večer, ale na koncertě Green Day zcela určitě nebyl.
Taky netuším, proč tuto legendární kapelu umístili do Tipsport Arény. Tito draci by si hravě poradili s fotbalovým stadionem. Bylo vyprodáno během několika hodin půl roku dopředu. Do arény se tak vmáčklo asi 13 000 šťastlivců.

Předkapela The Interrupters hezky rozehřála čekající fanoušky mezitím, co se hala zaplňovala. Zahrála asi 7 skladeb a sklidila úspěch i nadšení.
Po odchodu předkapely zaznělo ještě pár reprodukovaných rockových klasik a Green Day přišel uvést růžový plyšový králíček naznačující, ať mu políbíme zadek. Pak se setmělo a show začala prvním bodem.

1. Když Green Day odstartovali setlist peckou Know Your Enemy.
Celá aréna zajásala a na Billieho rozkaz si stoupla. Do konce koncertu už si nikdo nesedl. Následovaly písně z nového alba Revolution Radio - Bang Bang a stejnojmenná Revolution Radio. Dále na programu ten večer nechyběly pecky jako Holiday, Boulevard Of Broken Dreams, Basket Case, We Are Waiting, St. Jimmy, She, Jesus Of Suburbia, American Idiot, When I Come Around nebo Good Riddance. Pravda, nehráli všechny rádiové hity, ale tím spíš jim zbyl prostor pro představení nového alba. Tato dvou a půl hodinová show, což jak fanoušci vědí, je na Green Day takový průměr, byla opravdu nezapomenutelná.

Pokud zíraš do mobilu, stačí kliknout na obrázek videa.

2. Když Billie postupně vyzval dva fanoušky, aby si s ním zazpívali na pódiu.
"Kdo zná slova? Ty? Přísaháš, že je znáš?"
Oba kluci, kteří se během koncertu vedle frontmana postavili, je znali dokonale a byli skvělí. Málem jsem nepoznala, jestli zpívají oni nebo Billie. Nakonec s rozběhem skočili do davu a doufám, že se i bezpečně dostali na zem.


3. Když celá hala jako jeden muž odzpívala Boulevard Of Broken Dreams.

I walk a lonely road
the only one that
I have ever known


Myslím, že to bylo poprvé, co ten večer řekl Billie česky "děkuji."

4. Když lidé křičeli na povel. Billiemu stačilo ukazovat prstem.
Doslova cokoli, co zpěvák vykřikl, bylo sborově zopakováno. V jednu chvíli dokonce jen tak stál a ukazoval nalevo, doprostřed a napravo a kam ukázal, tam se bořila střecha. Takhle se asi minutu náramně bavil, než zase česky poděkoval a spustil další skladbu.

5. Když Billie vytáhl na pódium fanynku a nechal jí hrát na kytaru, kterou si potom odnesla.
"Kdo umí hrát na kytaru? Chci tady toho nejlepšího kytaristu! Vlastně stačí, když bude umět dva tři akordy..."
Holčina s růžovými vlasy vyskočila na pódium a vrhla se Billiemu do náruče. Ten jí objal, vyzkoušel si její brýle a předal jí svou kytaru. Růžovovláska zvládla ty dva tři akordy opravdu dobře a dohrála s kapelou konec písně. Celá hala jí tleskala.
"Tu kytaru si můžeš nechat, já ti jí dávám."
Slečně chvíli trvalo, než to pochopila. Nedivím se, já bych asi štěstím omdlela.
- Oprava: Slečna prý na kytaru vůbec neuměla a akordy za ní odmačkal Billie, to jsem ze svého pohledu vůbec nepostřehla. Za info děkuji 'jirzu'.

6. Když kapela odpočívala, válejíc se na zemi, a publikum zpívalo za ně.
I showmani si někdy musí dáchnout. Ležící zpěvák začal pobrukovat skladby (I Can't Get No) Satisfaction od The Rolling Stones nebo Hey Jude od The Beatles a v tichu kapely si vychutnával náš zpěv. Krásný byl i jeho proslov a poděkování: " Rock'n'rollová muzika dokáže změnit svět. Já tomu věřím. Tohle je přesně to, o čem mluvím, tohle je spokojenost (Satisfaction), tohle je oslava, radost, láska."
Náš souhlas byl jasný.

7. Když se při punkových klasikách jako Basket Case nebo St. Jimmy (02:48) všichni zbláznili, div ze sebe nevytřásli duše.


8. Když bubeník předvedl ladný taneček a vyměnil si místo s Billiem.
Koncert nabídl spoustu vtipných a roztomilých okamžiků, a tohle byl jeden z nich. Tré si zazpíval, mezitím, co frontman mlátil do bicích. Basák Mike stál po většinu večera pevně na svém místě. Klasickou sestavu doplňovali tři doprovodní hudebníci.


9. Když si Praha vytleskala přídavek a na řadu přišel Americký Idiot.
"Praha."
Po celou dobu to zpěvák vyslovoval česky a já měla nejednou na krajíčku slzy štěstí. Kdyby každý večer byl jako tento, přijdu o hlas, nohy, ruce a jsem neskutečně šťastná.


10. Když se lidé loučili se slzami v očích a Billie zapomněl text.
Bylo úplně jedno, jestli zrovna zněl velký hit, nebo řadová píseň z alba. Sešli se zde věrní fanoušci, co znali text každé písně a ten, kdo neznal, si neodpustil aspoň to "na na na."
Kapela se rozloučila akustickou verzí staré známé písně Good Riddance a zbrusu novou Ordinary World, při níž Billiemu na chvíli vypadl text a další dokonalý moment byl na světě (horní video, 00:47).
"To je krásné, vypadá to jako hvězdy," komentoval světla našich mobilů.


Někdy mám pocit, že si lidé neuvědomují, jak jsou tyto zážitky vzácné. Jak někteří čekají roky a střádají peníze, aby viděli svou oblíbenou kapelu naživo. Některým se to nikdy nepodaří a vždycky o tom budou jenom snít. Budou si to přát pokaždé, když uvidí padat hvězdu. Co byste si v tomhle obyčejném světě přáli vy?

Víte, když tu byli Green Day naposledy, před šesti lety, chtěla jsem na ně hrozně jít, ale nemohla jsem. Kamarádka mi ale z toho koncertu dala aspoň papírek, jeden z těch, co na konci prší na diváky a oni v nich skáčou dojetím. Schovala jsem si ten papírek, mám ho dodnes.
Včera jsem si domů přinesla další, sama jsem ho zvedla ze země už téměř prázdné haly.


Green Day - Ordinary World


Kde najdu město zářících světel
v obyčejném světě?
Jak mohu nechat být zakopaný poklad
v obyčejném světě?

Dny se mění v roky
Je to tam, kde žiji, dokud nezemřu
Obyčejný svět

Co byste si přáli, kdybyste viděli padající hvězdu
v obyčejném světě?
Šel jsem až na konec Země a dál
v obyčejném světě

Zlato, já nemám moc
Ale to, co máme, je víc než dost
Obyčejný svět

Kde najdu město zářících světel
v obyčejném světě?
Jak mohu nechat být zakopaný poklad
v obyčejném světě?

Zlato, já nemám moc
Ale to, co máme, je víc než dost
Obyčejný svět

Recenze a rozbor alba AVRIL LAVIGNE

14. května 2015 v 22:36 | Peggy Tail
Na konci roku 2013, měsíc po vydání úžasného alba Avril Lavigne, jsem napsala svou první recenzi. Vytvářela jsem jí pro formát PDF v InDesignu. Neměla jsem žádný blog. Napadlo mě, že bych to sem ráda dala, jenomže jsem nedokázala tu grafiku, kterou jsem vytvořila vložit na blog. Povedlo se mi to pouze tímto velice neomaleným a neestetickým způsobem a doufám, že mě za to nikdo nebude chtít sežrat. Každopádně, byla jsem na tu recenzi pyšná, i když už není aktuální a zpětně mi zní dětsky a hloupě. I přesto překonávám svůj strach a... tady je.

 




Praha

16. února 2015 v 22:31 | Peggy


Kam dál