Padesát odstínů šedi

7. března 2015 v 14:29 | Peggy




Překládála jsem několik hodin a dní :D Doufám, že to někdo ocení. Každopádně je to úžasný článek. Teal je prostě husťačka xD Děkuji mamince a Envy za pomoc!


Je to neobvyklá věc pro někoho, jehož zájmy, jako ty moje, jdou mimo mainstreem, strčit hlavu do hlavního proudu pop kultury. Ale já do něj hlavu strčila. Kdykoli je zaměřena masová pozornost na jednu konkrétní věc, vytváří to obrovský proud expanze a to je fascinující pro všechny bytosti ve vesmíru, včetně mě. Tento měsíc (únor) je to film, co přitáhl vážnou pozornost. Ten film se jmenuje Padesát odstínu šedi. Je to adaptace z řady erotických, romantických knih. Důvodem, proč přitahuje tolik pozornosti, je, že na rozdíl od obyčejných a běžných romantických románu/filmů, se soustředí na téma BDSM (bondage, discipline, sadism, masochism). A kvůli kontroverzní povaze BDSM, se staly knižní série i film tak kontroverzními.

Musím přiznat, že celou dobu, co jsem seděla v kině a poslouchala pištění skupinek žen sedících kolem mě, jsem se cítila velice nepříjemně. Přestala jsem jíst. Byla jsem naplněna zvláštní směsí rozpaků a vzteku. V jednu chvíli jsem si říkala: "Vážně se teď stydím za to, že jsem žena, jestliže je tohle typická reakce žen na tento film. Taky mě napadlo: "Bože můj, doufám, že žádného muže nenapadne, že tohle je to, co chceme." Nicméně, jestliže má tolik žen pozitivní reakce na tento film, potom je tu také něco, z čeho se můžeme učit. Rozhodla jsem se napsat tento článek s odstupem čtyř dnů, abych mohla formulovat a nabídnout dost rozsáhlý pohled. A tady to je.


Rozhodla jsem se, že nám dal tentokrát Hollywood úžasný dárek. Ale tím dárkem nebyl blažený únik erotické fantazie. Ten dar byl příležitost vidět naše kolektivní sexuální stinné stránky na velké obrazovce, zejména kolektivní sexuální stinné stránky žen. Pochopila jsem, že každý bude reagovat na film jinak, s ohledem na jejich předešlé zkušenosti a rány. Například, každá žena, jejíž tatínek pro ni nebyl emocionálně dostupný, bude nadšena z vášně na úrovni pronásledování, kterou hlavní mužská postava Christian Grey ukazuje hlavní ženské postavě Anastasii Steele. Jakoukoli ženu, která cítila žár muže, který je v jednu chvíli vášnivý a v druhou chladný, rozlítí to pronásledování a následné odloučení. Každou ženu, která prožívala trestání jako jediné spojení mezi ní a jejím otcem, bude vzrušovat disciplína, kterou Christian řídí Anastasii. Každá žena, která měla opravdový vztah se sociopatickým mužem, bude ve stavu bojovnosti nebo úprku a bude uvnitř sebe křičet na Anastasii, aby utekla, dokud ještě může. Mohla bych pokračovat dál a dál. Nevyléčené stránky našich životů vybarvují naše vnímání tohoto filmu.

Ať už jsem jakákoli, nejsem ten typ člověka, který bude vykládat, že pouze "vanilla sex"* je dobrý. Ve skutečnosti po mě hodně lidí žádá, abych řekla, že BDSM není problém, stejně jako není problém být Gay, jakožto záležitost sexuální přitažlivosti. Ale to nemohu udělat vzhledem k tomu, že věřím, že sexuální přitažlivost je mnohem složitější, než ji děláme a také kvůli tomu, že spousta věcí okolo sexuální přitažlivosti má co dělat s postrádáním něčeho v nás a také s našimi nezahojenými ranami z minulosti.

*"Vannila sex" je pojmenování pro sexuální chování, které je v dané kultuře běžné, nebo které daný jednotlivec považuje za normální. Význam tohoto pojmu se liší podle kulturních zvyků nebo země.

V tomto případě je důležité pochopit sex z vesmírné perspektivy. Sex je božský projev spojení a v podstatě jednoty. A i přesto to lidé využívají k tomu, aby si ublížili. Takže sex je sám o sobě spíš nástroj, který lze využít ke krásným, ale i špatným koncům. Pokud se sex využívá k propojení, potom je ekvalizérem. Vztah je horizontální. Když je sex využíván k dominanci, pak je to přesný opak. Vztah je vertikální. Jeden je nahoře a druhý dole. Nelze skutečně dosáhnout stavu jednoty a rovnosti ve vertikálním směru. Tohle už je první náznak toho, že touha po sexuální dominanci bude o něčem jiném.


Zde přichází do hry první stinná stránka. Když jsme mladí, snažíme navázat kontakt s našimi rodiči. Někteří z nás jsou ti šťastnější, jejich emočně dostupní rodiče jsou totiž schopni projevit jim náklonnost. Někteří z nás takové štěstí nemají. To je obrovský problém, protože si lásku spojujeme s tím, jak jsme se cítili ve vztahu s našimi rodiči nebo opatrovníky. Spojujeme si lásku s tím, jak jsme se cítili v dětství doma. Jinými slovy, naše podvědomá definice lásky jsou pocity, které jsme cítili doma jako děti.

Někteří z nás prožívali jediný kontakt s rodiči, když byli za něco potrestáni. Bohužel vstupujeme do hlavní fáze sexuálního vývoje přibližně v době, kdy nás naši rodiče začnou aktivně socializovat a vychovávat. (Zhruba od batolete do 4 let). To vytvoří podvědomou spojitost - láska = trest. Když se v dětství cítíme bezmocní vůči svým opatrovníkům, se kterými se chceme sblížit a pak potkáme někoho, kvůli komu se cítíme bezmocně, naše podvědomí nám řekne "tohle je láska!". Potom se vyrovnáme s dobře známou dynamickou silou, se kterou jsme bojovali jako děti, která je ve skutečnosti sexuální pokus vyřešit naše stará traumata, zahrnující tu dynamickou sílu, kterou jsme prožívali v dětství s autoritami. A musím složit autorce Padesáti odstínů šedi kompliment za to, že skvěle nastínila pozadí obou hlavních postav, které následně vedlo v dospívání k takovémuto vztahu. Hlavní ženská postava vždy postrádala někoho v roli otce a je bez sebeúcty. Hlavní mužský představitel měl drsné dětství a ztratil panictví ve svých 15 letech při styku s kamarádkou jeho matky, která byla BDSM dominou.


Sadomasochismus je pouze jedna ze tří forem BDSM. Je ale třeba pochopit, že nikomu nezpůsobuje potěšení bolest sama o sobě. Nicméně některým lidem způsobuje vedlejší pocit úlevy. To, proč se člověk cítí lépe je psychologická a emocionální reakce na bolest a na to, co bolest znamená. Kupříkladu někteří lidé se dokážou cítit správně a beze studu jedině, když cítí bolest. V tom případě není bolest nic jiného než prostředek k navození stavu pokory. To že na sebe vezmou roli člověka poslušného vůči někomu silnému, který je ovládá, jim dovoluje dočasně uniknout od pocitu stresu z odpovědnosti a pocitu, že sami musejí být silní. Pokud jsme v dětství nezažili pocit poslušnosti vůči někomu silnému, který nás ovládá, být pokorný by nám mohlo vyplnit chybějící zkušenost z pocitu bezpečí, ochrany a péče ze strany autoritativní osoby.

Na druhou stranu, pokud jsme se cítili v dětství bezmocní a postrádali jsme sílu autority, být dominantní by mohlo vyplnit tuto chybějící zkušenost. To co říkám asi hodně rozladí členy BDSM komunity, ale přesto to říkám. Ještě jsem nepotkala člena BDSM komunity, který by neprožil nějakou formu traumatu dynamické síly nebo nevyřešeného zneužívání (mentálního, fyzického, emocionálního nebo sexuálního). Debata o BDSM by neměla být o tom, zda-li je to dobré nebo špatné, protože žádná sexuální úchylka není o tom, zda-li je to dobře nebo špatně. Debata by měla být o tom, proč se cítíme přitahování tímhle typem sexuálního vztahu.

Mnoho lidí, co je proti Padesáti odstínům šedi, říká, že film oslavuje domácí násilí. To přináší mnoho podnětů k zamyšlení. Technicky to není násilí, pokud s tím souhlasí obě osoby. Samozřejmě už jste si všimli, že je to trochu nepřesné, protože jsme rozhodli, že nemůžeme mít sex, pokud už nám nebylo 18 let (v USA). V den, kdy dosáhnete 18 let, jste najednou plně uvědomělí a schopní dělat životní rozhodnutí, předtím ale ne. (Poznámka překladatele: LOL). A my moc dobře víme, že dokážeme říct ano i něčemu, s čím plně emocionálně nesouhlasíme, pokud za to, že děláme něco, co nechceme, obdržíme něco, co chceme. Například mnoho žen říká ano sexu (nebo radši neříkají ne), i když ho nechtějí, protože nechtějí, aby se o ně muž přestal zajímat. Musíme se zeptat na to, jak moc si jsou partneři vědomi sami sebe a na DŮVOD v pozadí jejich úchylky a souhlasu. Věc, která mi přijde komická, je, že mnoho členů BDSM komunity vystoupilo podpořit Padesát odstínů šedi, aniž by si uvědomovali, že vztah mezi Christianem a Anastasií není ani tak charakteristický pro vztah BDSM, jako je charakteristický pro násilný vztah. Téměř každá interakce mezi Anou a Christianem je v zásadě emocionálně hrubá. Tj. pronásledování, zastrašování, ovládání životního stylu, odlučování a izolace, prvky, které nemusí nutně mít nic společného se vztahem BDSM.


Jsem velmi zaujatá vůči vztahu mezi hlavními postavami, protože jako duchovní učitelka, jsem musela čelit reakcím žen, snažících se podvědomě řešit své tatíčkovské problémy s muži, kteří stejně jako hlavní postava Christian, jsou velmi citově i fyzicky nebezpeční. Pro to, aby žena mohla přijmout myšlenku na vztah s mužem jako je Christian, by musela ignorovat všechny varovné signály, což je přesný opak toho, co by žena při vstupu do vztahu dělat měla. K velkému štěstí se ve filmu nestalo, že by Anastasie dokázala Christiana napravit. Místo toho se poučila a Christiana opustila. Dle mého názoru, kdyby tomu bylo naopak, mohl by Hollywood nakrmit ženskou fantazii změnou nebezpečného muže v milujícího partnera a dostat tak mnoho žen do potíží.

Realita, kterou fiktivní příběh Padesát odstínů šedi nezobrazuje, je, že mnoho žen je velice šťastných, že se jim v životě podařilo uniknout od muže, jako je Christian. Dále, jako u každé návykové úchylky by fetišista potřeboval stále více k tomu, aby dosáhl stejné úrovně vzrušení. Když by někdo (jako Christian) měl už 15 oveček, dávno by dosáhl bodu, kdy by mu k vzrušení další ovečka nestačila. K uspokojení by potřeboval krev a mnohem drsnější S&M praktiky, než ty uhlazené, zobrazené ve filmu. Za další, Christian představuje muže s mnohonásobnými sociopatickými tendencemi. I přesto, že je ve filmu Anastasie představována jako žena, která má ve vztahu slovo, ve skutečnosti (jako vám řekne každý, kdo zažil vztah se sociopatem) by Anastasie vůbec žádné slovo neměla. Nedokázala by se prosadit a sociopat by svojí ovečku nenechal jen tak jít. Cítil by se kvůli tomu bezmocný a tak by udělal něco, čím by svoji moc dostal zpět, jako třeba sabotovaní její práce, styk s její kamarádkou, podpálení jejího domu nebo v extremním případě, vražda.


Kvůli tomu všemu si myslím, že oslavování vztahu znázorněného ve filmu je ve společnosti hodně nebezpečné. Většina lidí, která je vedena pouze tou dynamickou silou si neuvědomuje potencionální nebezpečí takového vztahu. Metaforicky řečeno, hra s ohněm je zábavná, dokud se nespálíte. Při sledování filmu a poslouchání ženského chichotání a pištění před plátnem jsem se nemohla ubránit představě jehňat čekajících na porážku. Nebo, jak to nazval můj přítel Michael James, "holčičky chichotající se nad jatky".







Stále ale vyvstává otázka... Proč tolik žen šílí z Padesáti odstínů šedi? Rozhodla jsem se zmínit několik důvodů, proč můžeme vidět krásu v hrubosti, abyste si nemysleli, že to co ženy chtějí, je Christian Grey.

1. Nadřeli byste se při hledání ženy, kterou by nepřitahoval silně maskulinní muž. Není pravda, že jsou v dnešním světě ženské role skoro rovnocenné s mužskými. Ženy, které v dnešním světě bojují o moc, zažívají stres, že budou muset být vším pro všechny. Přesto, že dynamická síla byla v uplynulých letech více nakloněna proti mužům, role sami o sobě bývali mnohem vyrovnanější. Teď, když zeny získali ve světě takovou moc, jsou role mnohem více nevyrovnané. Ženy přebírají více a více zodpovědnosti a mnohdy zastávají v domácnosti všechny role. Je to vtip, i když ne moc legrační, že muži brzy nebudou mít jiný význam, než jako dárci spermatu. Toužili po tomhle ženy? Ne. Ženy tím opovrhují a nesnáší to. Obecně platí, že se ženy stále chtějí cítit vnímány, opatrovány a v bezpečí. A tak se naše fantazie točí kolem představy muže, kterým se necháváme ovládat. To je ten pravý důvod, proč např. film Notebook zůstane na vrcholu ženského výběru filmů pro nadcházející roky. Hlavní postava filmu, Noah, se stala přesným ztělesněním mužské energie.



2. Ženy se chtějí cítit v bezpečí. Možná se předpokládá, že v moderní společnosti mají ženy větší možnost cítit se bezpečně. Ale jen těžko najdete ženu, která se ve světě nikdy necítila ohrožená. Silná mužnost nám dává pocit bezpečí za předpokladu, že vůči nám není hrubá. (Hlavní důvod, proč to v Padesáti odstínech šedi Anastasii nepřipadalo hrubé, byl, že se vším, co se mezi nimi odehrávalo, souhlasila.) Ale zde je náš rozpor. Chceme se cítit bezpečně nejen po psychické stránce, ale i po emoční. V důsledku toho se ženy často chytí do pasti, kde se nemohou rozhodnout, jestli chtějí muže, který jim dává pocit bezpečí psychicky nebo muže, dávající jim pocit emocionálního bezpečí. Přesně tento rozpor můžeme sledovat v Padesáti odstínech šedi. Anastasie, které se tak líbilo být psychicky opatrována a být pod kontrolou silného ochranitelského muže, se na úkor toho musela vzdát pocitu emocionálního bezpečí, když ten samý muž nedokázal naplnit její emocionální potřeby. Takže vy všichni muži, co nechápete, proč ženy přitahují kreténi, vězte, že žádná žena na světě ve skutečnosti po kreténovi netouží. Ženy se ve skutečnosti musí vypořádat s nevyřešenými ranami z dětství (spojené s jejich tatínky) a také se často nacházejí v situaci, kdy podvědomě upřednostňují pocit psychického bezpečí před emocionálním.



3. Když si má žena vybrat mezi milionářem a průměrným chlapcem, většinou si vybere milionáře. Proč? Protože je to skvělý pocit, být zajištěná a nemuset se bát o peníze a zažít to, co by normálně nebylo možné, protože je to moc drahé. Je to skvělý pocit cítit se cenná natolik, že si zasloužíte být zahrnována dárky, jako jsou auta, cestování a dovolené. Tohle je obzvláště pravdivé, když stejně jako Anastázie, většina žen tráví čas dřením, aby mohly zaplatit účty, a žijí v podnájmu se spolubydlícími, aby toho vůbec byly schopné.



4. My všechny chceme být tou vyvolenou, vybranou mezi všemi ostatními ženami. Na začátku filmu se Anastasie, průměrná žena s nízkým sebevědomím a ne příliš oslnivá, ukáže v Christianově kanceláři a zjistí, že všechny ženy, které pro něj pracují, vypadají jako supermodelky. Typický typ žen, před kterým se cítí obyčejná dívka méněcenná. Jenomže většina žen chce být tou vyvolenou právě mezi takovými ženami. A tento film podporuje fantazii o tom, že svobodný milionář si vybere nás, obyčejnou holku namísto některé ze supermodelek, před kterými jsme se vždy cítili tak utlačeně.



5. Jako děti jsme se naučili, že v pokoře je bezpečí, oddych od odpovědnosti a pocit ochrany. A tak jsme snili o tom, že za pokoru dostaneme emocionální odměnu. Je to pro nás úleva. Ženy jsou stresované nátlakem na to, brát na sebe mužské role v dnešním životě a většina z nich nesnáší být dominantní.



6. Ženy milují, když můžou být dobré. Když se dostaneme do role oběti, dá nám to pocit, že jsme dobré. Stejně tak, když přijdeme jako "andělé světla" zachránit utrápeného muže tak, že je schopný znovu milovat, dá nám to pocit, že jsme dobré. Je to pro ženy ta nejběžnější forma osvobození. Anastasie je zamilovaná do Christianova potenciálu. Jestliže můžeme žít s někým pro jeho potenciál, a oni do něj skutečně dorostou, jsme jejich zachránci a tím pádem...dobří.



7. Vztah mezi Anastasií a Christianem je nám povědomý a připadá nám jako láska, protože nám sedí k podvědomé definici lásky. Pro mnoho žen byl jediný vztah mezi nimi a jejich otci založený na výchově a trestu. Zbytek času je ignorovali. Tresty a odtažitost většině z nás připomínají domov. A pokud můžeme ovlivnit jednání takového muže a změnit ho v emocionálně dostupného, milujícího partnera, pak podvědomě vyřešíme problémy, které jsme měli s tatínky.



8. Anastasie je panna. A Christian je starší než ona. To nám navozuje ten pocit pokory. Zase ho to zasazuje do role autority a zkušeného člověka a tak můžeme být vedené dominantním mužem. Také naříkáme nad naší čistotou, protože máme pocit, že jsme ji ztratili. Tato stránka představuje naši nevinnost, se kterou se chceme tak moc znovu spojit.



9. Vzrušení. To je srozumitelné. Kromě zřejmého faktu, že erotická sexuální fantazie je vzrušující sama o sobě, Christian, jakožto postava z filmu (narozdíl od Christianů skutečného světa), nabízí zážitek bezpečného nebezpečí. Pro některé ženy, zejména pro ty, na které bylo dohlíženo až moc, představuje nebezpečí vzrušení a pocit svobody.



Jako lidé nedokážeme ještě správně vnímat lásku. Vyrůstáme v domnění, že způsob jakým jsme milováni je přirozený a správný. Když prožíváme hrubost, naše podvědomí nám říká, že je to láska, takže když chceme být milováni, jsme přitahováni vztahy, které hrubost zahrnují. Je velice populární být otevřený a osvobozený dost k tomu přijmout, co je tabu. A nechápejte mě špatně, jak jste si asi už všimli, já jsem pro to, čelit tabu a jsem pro jeho přijetí ve chvíli, když už by to tabu být nemělo, ale musíme si uvědomit, co vlastně přijímáme, a ne oslavovat tabu jenom proto, že je to tabu.

Padesát odstínů šedi vyvolává některé velmi důležité problémové otázky pro společnost, které bychom si měli uvědomovat. Člověk jako já, který pracuje se stinnými stránkami osobnosti, vždy ocení příležitost podívat se na stinné stránky kolektivu. Můžu říct, že jsem si díky tomuto filmu uvědomila, jak moc se těším na den, kdy bude naše sexualita odrážet nás samotné ve stavu propojení zahrnujícího celistvost, namísto našeho poničeného stavu ublížení a nenaplněných potřeb.


PŘEKLAD KOPÍROVAT S ODKAZEM NA MŮJ ČLÁNEK

Články s překlady upravuji po vzhledové stránce podle svého, není to tedy kopie originálního anglického článku.

Zdroj / Original Source:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 bejby bejby | 18. března 2015 v 21:30 | Reagovat

Myslím, že to Teal dobře vystihla. Věta o tom, že holky opravdu po kreténech netouží si nemyslím že je úplně pravdivá, protože realita o tom nevypovídá. Každopádně myslím, že nic jiného než uvřískané reakce holek čekat nemohla. Ale jinak film rozebrala celkem slušně do detailů a skoro se vším s ní souhlasím :)

2 Peggy Peggy | 18. března 2015 v 21:34 | Reagovat

[1]: Díky bejby xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama