Leden 2018

Leo - lev

12. ledna 2018 v 14:13 | Peggy
To byl dneska den. Máma ráno odjížděla do Rakouska/Německa se známým na sjezdy lyžařů. Její velký sen. Ráno mi oznámila, že osmák nejí. Musela jsem jít na zkoušku, volala jsem na veterinu, zda tam dnes mají někoho přes hlodavce. "Paní doktorka je tu do 4." Výborně. Ve tři má přijet na Florenc Radim. "Možná tam ve tři nebudu", napsala jsem mu. Šla jsem na zkoušku z angličtiny, na kterou jsem se učila tak, že jsem si to přečetla. Málem mi to nedala. I když všechno podstatné vím, nemluvilo mi to, plácala jsem blbosti a hlavní šachtu se slovíčky ucpala slova německá. Dala mi to s výtkou. (Mimochodem, je to fakt kráva. Šlo jen o zápočet. Nespočet dvojek a jedniček z testů zkrátka nestačí.) Pak jsem doma vzala Lea a jela na veterinu. Ve výtahu na Bořislavce byla nějaká hrozně milá paní, co telefonovala a začala nadávat, když ztratila signál. "Kvuli tomuhle zkurvenému výtahu!" Ovšem, kdo by tušil, že v kovové krabici v betonové šachtě 3 metry pod zemí nebude signál?! Nějací školáci se jí smáli (já taky), ještě na ně stačila sprostě nadávat, než přijelo metro.
Když doktorka chtěla Lea prohlédnout, zlomil si o její prsty přední zuby. Paní doktorka krvácela snad z obou rukou. Očividně měl něco s mozkem, už dlouho chodil nakřivo. Už ani nemohl sedět. Doktorka ho uspala. 12. 1. 2018, kolem 12.40 odpoledne odešel poslední z rodu Bublíkovců. Leonardo. Leo. Lev. Bojovník a vztekloun do poslední chvíle. Nádherná duše.
Teď jsem už doma. Za chvilku jdu pro Radima. Ještě, že vás mám, přátelé.

23. 12. 2017, 2.55

1. ledna 2018 v 13:49 | Peggy
Přála bych si vykřičet
do světa svou lásku
Přála bych si křičet,
jak vděčná jsem
za mé blízké a přátele
Nemohu to zamlčet
nevydat ani hlásku
Láska i nejistota
trochu jako sen
živoucí v mém těle

Až skoro nedává to smysl
Pocity se mi těžko veršují

Někdy mívám marnivé, nevděčné, až zlé myšlenky. Já za ně nemohu, i když za ně nesu zodpovědnost. Nestydím se za ně.Takovéhle chvíle mě však donutí vidět, kolik toho mám. Já to vím.
Děkuji za tuto chvíli.
Děkuji ti, Bože, za mé slečny, přátele a příbuzné. Jsou mým darem. pro ně chci žít. Pro ně ano. Děkuji za tento zvláštní pocit, ať je to co chce. Je to silné a já děkuji za to, že to mohu cítit.